Jak se zaměřovat na správný věci?

Podle mě je tohle velmi častá otázka, na kterou se hodně lidí ptá. Zajímá je, jestli investují do správných věcí nebo jestli dělají správná rozhodnutí obecně. Odpověď na tuhle otázku odpovídající co nejvíc realitě ale předpokládá co největší upřímnost k sebe sama, a to spoustě lidem dělá problém.

Já sama jsem vypozorovala, že jsem šťastnější od doby, co sama sobě naslouchám, a že věci, které "se ke mně vrací", mi dávají největší smysl. Už jsem si prošla různými fázemi, kdy jsem se snažila najít ve věcech podsouvaných společností, ale nikdy mě nechytly, i když byly racionálně nejlepší z hlediska přínosu. S tím souvisí zjištění, že nejjednodušší je říkat pravdu, minimálně pro mě. Dá se říct, že obdivuji lidi, kteří lhát dokážou - a hlavně úspěšně - jelikož takové lhaní je ve skutečnosti dost náročné. Ve výsledku ale člověka ke štěstí nedovede, možná v ojedinělých případech.

Když se vrátím k vracení, tak jsem celé dětství chtěla něco tvořit. Párkrát jsem to zkusila, ale moc valné výsledky jsem neměla. Pravděpodobně kvůli mému očekávání, že mi to musí jít hned. O zhruba 10 let později ale tvořím jen tak, pro sebe. Zato např. kytara nebo škola, do které jsem byla nucená, si ke mně cestu nenašly, jelikož jsem ještě nebyla připravená. Teď mě zajímá kdeco, ale přišla jsem k tomu sama. Nutit se do něčeho v drtivé části případů tedy nic nevyřeší. Samozřejmě, že jsou výjimky, ale nikdo nezaručí, že ta výjimka budete zrovna vy. Spousta lidí s touhle myšlenkou podléhá klamu přeživších, kdy si myslí, že když uspěl někdo, tak ten „někdo“ můžou být oni taky. Je důležité zkoušet, dokud můžete, a uvidíte, co vás chytne. Možná to nakonec bude něco, co nečekáte.

Důležité je si tedy pamatovat, že je potřeba experimentovat, poslouchat sama sebe, mít počáteční vytrvalost, ale zároveň i krutost, abyste mohli nemilosrdně zahodit věci, co vás nedělají šťastnými, a nakonec se jednoduše nevzdávat a neklást si nerealistická očekávání.